vydavatelství GRAND PRINC

Keňa jak ji zná málokdo

Keňa jak ji zná málokdo

V rubrice cestování jste zvyklí na popisování turistických krás. Tentokrát jsme zvolili jiný pohled. Je to pohled člověka, který pomáhá v Keni při humanitárních akcích a dostane se i do míst, kam turista nevkroč'. I když je vyprávění Aleše Bárty z humanitární organizace Adra místy trochu drsné, ponechali jsme ho tentokrát v autentické podobě.

Jak se dostala Adra do Keni a jaký je charakter vaší práce?
Humanitární organizace ADRA ČR rozšířila své působení na africký kontinent po našem návrhu, vybudovat zdravot--nické zařízení v oblasti, kde chybí a nebo je na velmi nedostačující úrovni.Cílovou zemí tohoto projektu byla zvolena Keňa v odlehlejších oblastech. V roce 2005 jsem byl vyslán se svou kolegyní na měsíční monitorovací cestu napříč Keňou, kdy jsme měli za úkol najít vhodné místo pro tento projekt. Nakonec jsme takové místo našli v západní části země, asi 120 km od Viktoriina jezera, mezi městy Kisii a Kericho.
Na venkově jsme objevili velmi zchátralé zdravotnické středisko, bez léků, lékařských nástrojů, přístrojů. Při deštích všude zatékalo, neuvěřitelná špína, neskutečný zápach, hmyz, zaschlá krev a plodová voda po předchozích porodech.

Zařízení je v nejlidnatější části země, s největším výskytem velmi nebezpečné malárie, HIV/AIDS, kožních a mnoha dalších infekčních a parazitárních chorob. Moje práce spočívá v koordinaci a řízení projektu v místě. Při rekonstrukcích a stavbách zajišťuji materiál, jednám s místními řemeslníky, úředníky. Současně jako zdravotník poskytuji místním nejchudším lidem základní zdravotnickou péči a ošetření.

S čím vším zajímavým se při své činnosti setkáváte a jak reagují místní obyvatelé?
Nejprve jsem si musel trochu zvyknout na mentalitu místních lidí. Zdravotnické zařízení v Itibo, kde se nachází, je zcela mimo turistické trasy a tak přítomnost bělocha (svahilsky Muzungu) zpočátku působila dost netradičně. Mnoho dětí bělocha ještě nevidělo. Každého cizince místní považují za velmi bohatého a od toho se také odvíjelo dojednávání ceny za práci na rekonstrukci zařízení. Nakonec se původní cena "stlačila" na třetinu, nebo ještě méně. Při ošetřování se setkávám se stavy, které v Evropě už nejsou. Hlavně se jedná o rozsáhlé kožní plísně, svrab, zastaralé a rozpadlé rány, tropické vředy, nádory obrovských rozměrů, umírající děti na AIDS a malárii, těžké zápaly plic. Místní jsou vděčni za každé ošetření, tabletku léku nebo obvaz. Někdy přinesou z vděčnosti i dárek. Během dvou dnů se mi sešlo i 12 ananasů.

Znáte místní řeč, nebo se domlouváte přes tlumočníka, a jakými jazyky se v této oblasti hovoří?
V Keni je povinné základní školství, avšak málo lidí má finanční prostředky na zakoupení školní uniformy pro děti. Proto na venkově jen někdo mluví anglicky. Jinak hovoří svahilsky a ještě i místním kmenovým jazykem Kisii. Já jsem se naučil jen několik slov kmenového jazyka, ale i to vzbuzuje u místních velkou radost. Pokud např. potřebuji přeložit něco o lécích, ošetření apod., musím najít někoho, komu to řeknu anglicky a on jim to přeloží do místního jazyka.

Je tato práce nebezpečná, měl jste při své misi někdy strach?
Pracovat v zemích třetího světa je všeobecně trochu adrenalin. Do problémů se můžete dostat, aniž byste o tom věděli. Okradení jsem zažil několikrát, ale šlo o vloupání do pokoje v hotelu v Nairobi před odletem, nebo vypáčení zámku u našeho terénního auta. Jednou, při cestě do vzdáleného města Kisii jsem myslel, že začal převrat. Městem křižovaly osobní i nákladní auta, obsypaná lidmi s tyčemi, klacky a mačetami. Mlátili do okolních stojících aut. Naštěstí jsem rychle odbočil do postranní ulice a davu se vyhnul. Pak jsem se dozvěděl, že to byl pohřební průvod a rozlícený dav místních lidí je velmi nebezpečný. Další nepříjemnosti jsou se zapadnutým autem v bahně po deštích. Zvláště když se to stane v odlehlých oblastech a ještě se spoustou divoké zvěře. Pak teprve člověk myslí na domov a dokáže téměř nemožné.

Můžete nám popsat, jak žijí obyvatelé v odlehlých končinách?
Centrum hlavního města Nairobi je téměř srovnatelné s kteroukoliv jinou světovou metropolí. Ale už při výjezdu z města se charakter zcela mění. Mrako-drapy a výstavní domy bank vystřídají nízké zděné domky, velice nuzně vypadající. Avšak i to je přepych proti zapadlým vesnicím. V naší oblasti žijí lidé v domcích postavených z větví, bláta a vlnitého plechu. Je jen několik bohatších, kteří si mohli postavit svůj dům z cihel. Ženy od rána do večera pracují na čajovníkových plantážích za nepatrný peníz, muži mnohdy odcházejí do větších měst za prací. Děti se starají o kozy a pasou krávy na úkor školy. Od rána do večera také nosí kbelíky vody od říček do svých příbytků. Práce na políčku je ruční, jediným nářadím je motyka.

Máte mezi místními přátelé?
Za dobu mých pobytů v západní Keni jsem si vytvořil přátelství s mnoha místními lidmi. Jednak mám velmi dobrý vztah s naším personálem zdravotnické-ho zařízení, kteří jsou velmi smutní při každém mém odjezdu, ale také i mezi pacienty. Skvělý vztah mám s rodiči dětí, kterým jsme pomohli a nebo přímo zachránili život. Místní si uvědomují, co pro ně česká pomoc ADRY znamená. Okolní regiony takové štěstí nemají.

Co byste doporučil člověku, který by chtěl zajet do Keni jen tak na soukromou cestu, kdy by se chtěl neomezeně toulat přírodou? Je to vůbec možné a za jakých podmínek?
Do Keni většinou organizují pobyty a safari cestovní kanceláře, ale je hodně turistů, kteří se vydávají na vlastní pěst. Keňa je nádherná země s překrásnou přírodou a vstřícnými lidmi. Ale jsou i místa, která se nedoporučují a nebo jsou přímo nebezpečná. Nejlepší je před cestou sledovat aktuální bezpečnostní situaci, popřípadě se informovat na velvyslanectví ČR v Nairobi. Velká města jsou mnohem nebezpečnější, než zapadlý venkov. Tam vám místní vždy pomohou. Také je nutné předem vědět o ohniscích onemocnění, která se vyskytují. Jedná se hlavně o malárii, tyfus, choleru a také různé horečky. Tyto informace podá oddělení cestovní a tropické medicíny v Praze. Jinak indicie - turistika je možná, pokud se dodrží všeobecné zásady bezpečnosti. Neukazovat peníze, drahé přístroje, nechodit za tmy a s cizími lidmi.

Jak to vypadá v Keni s vlakovou dopravou?
S vlakovou dopravou v Keni je velký problém. Např. z hlavního města Nairobi do západní Keni, až do města Kisumu, vede jedna kolej. Osobní vlak vyjíždí 3x za týden, na noc, a to jen tehdy, pokud je naplněný. Pro turisty je pouze první třída - první dva vagony za lokomotivou, které po celou cestu hlídá ozbrojená policie. Někdy se stávalo, že vlak byl za jízdy přepaden. Jede rychlostí okolo 30 km. To samé je s vlakovou dopravou na východ, do přístavní Mombasy. Ale cesta zastaralým vlakem v první třídě je opravdu zážitek, který doporučuji. Při porouchání našeho auta jsme museli využít i tuto dopravu.

Můžete popsat nějaký zajímavý zážitek?
Vybrat jeden zážitek je opravdu těžké. Při každém pracovním pobytu je jich několik. Ať už se jedná o zdravotnické nebo dopravní, při našich pracovních cestách a přejezdech. Při monitoringu onemocnění HIV/AIDS v jihozápadní Keni jsme s terénním autem zapadli v naprosté divočině. Vezli jsme s sebou ozbrojeného vojáka a ten nám ještě řekl, že jsme na území lvů. Kousek od nás se popásalo stádo slonů s mláďaty, které je také velmi nebezpečné. Hodinu jsme se snažili vyjet, ale v mazlavém bahně po deštích to bylo marné. Pak jsme rukama vyhrabávali bahno zpod kol a dávali tam kameny. Ale ani to nepomohlo. Voják se samopalem nakonec běžel několik kilometrů přes savanu pro pomoc.

Máte čas vnímat přírodu a jak na vás působí?
V Keni není možné nevnímat okolní přírodu. Už při výjezdu z hlavního města přes silnici přebíhají velcí paviáni nebo kočkodani. Při silnicích posedávají a čekají, zda jim někdo nehodí něco k jídlu. Není neobvyklé, když musíte dát přednost na frekventované silnici čápům marabu, kteří si to "špacírují" po silnici, přebíhajícím zebrám a nebo u silnice se pasoucím žirafám. A to nejste v rezervaci. Ale Keňa není jenom o zvířatech. Je to neuvěřitelně zelená země. Podle ročního období vše kvete nádhernou škálou barev, obrovskými květy stromů a popínavých rostlin. V příkopech a na svazích rostou rostliny, které u nás kupujeme za drahé peníze v obchodech jako pokojové. Západní Keňa na mě působí velmi romanticky. Hliněné domky usazené v kopcích mezi banánovníky a palmami.

Ochutnali jste typické místní jídlo a jaké? Mohl byste krátce popsat recept?
Typické keňské a snad i africké jídlo jsou placky chapati a ugali. Chapati jsou nízké placky, na způsob našich bramborových, ale z kukuřičné mouky, vody a trošky soli. Pečené jsou na ohništi, plechu, s trochou oleje. Dají se jíst samotné, nebo s marmeládou, to mám nejraději já. Ugali je něco jako velmi tuhá bramborová kaše, ale z pšeničné mouky, vody, soli. Vaří se do hutného zhoustnutí. Jí se jako příloha nebo samotná. Oboje pravidelně jím a toto mi nosí i rodina ošetřovaných pacientů jako dar.

Co byste poradil turistům?
Pokud pojedete jako individuální turista, nebo jako cestovatel s nějakou cestovkou do zemí třetího světa, dívejte se nejenom po zvířatech, přírodě, ale také po lidech a jejich životu. To vám cestovní kanceláře mnohdy neukáží. Uvidíte jejich těžký život a mnohdy i boj o samotné přežití. Takto vznikl tento projekt v keňském Itibo. Dívali jsme se i tam, co nám cestovka neukázala. Informace o našem projektu, fotky a způsob pomoci najdete na webu http://www.kena.websnadno.cz/ , nebo můžete pomoci zasláním dárcovské sms zprávy, ve tvaru DMS KENA na číslo 87777. Platí pro všechny operátory a za odeslaných 30 Kč obdržíme 27 Kč. Pomůžete nám zachránit další dětské životy.

[ zpět na obsah ]